Postní doba

Živý Bůh je dokonalým protikladem modloslužby...jde o modloslužbu skrytou v nás samých, totiž v nahrazování Boha svým „já“.
Z postního kázání otce Cantalamessy:
„Jde tedy o to vydat se po Božích stopách, avšak nejen proto, abychom objevili Boží existenci, ale abychom si Boha vůbec povšimli, žili vědomě v jeho přítomnosti. Má to být jakési probuzení, načechrání svědomí, abychom si nejen uvědomovali, že Bůh existuje, ale věděli, že žije, že nás obklopuje. V tomto kontextu název postních kázání „Vejdi do sebe“, poukazuje na místo či na podmínku k tomu, abychom mohli vejít do styku s tímto živým Bohem. Živého Boha jistě potkáváme v eucharistii, v Božím slově, avšak setkáváme se s ním ve svém srdci. A tedy, jak říká Augustin, pokud nevstoupíme do sebe, pokud se nezbavíme alespoň trochu vnějškovosti a halasu, nemůžeme se potkat s živým Bohem. Augustinova slova „Vejdi do sebe“ tedy nesou silné poselství sama v sobě a promlouvají ke všem. Vyznačil jsem je za titul, ale jde o téma v širším kontextu, v kontextu objevování. Mně osobně se líbí slovo „povšimnout si“, povšimnout si Boha.“
Postní doba připomíná Ježíše na poušti, jeho modlitbu a půst, připomíná otec Cantalamessa a navrhuje některé konkrétní možnosti, jak se mu přiblížit:
„Najít si nějaký prostor ticha, naslouchání Božímu slovu, zúčastnit se bohoslužby, najít si chvíli – je-li to možné o samotě - například cestou z práce domů vstoupit do kaple nebo kostela, když tam nikdo není, setrvat tam na chvíli, protože je zapotřebí přerušit nepřetržité vjemy vstupující zvenčí skrze brány našich pěti smyslů. Jinak nedokážeme vstoupit do kontaktu se svým srdcem. Jsme totiž příliš vykloněni do vnějšího světa, v neustálé a nepřetržité odstředivé síle.“
Papežský kazatel vybízí k rozmlouvání s Bohem skrze svědomí, ve chvíli samoty s Bohem. Bůh promlouvá k srdci, pokud ho chceme slyšet a dáme mu prostor, Duch svatý nás inspiruje. Potřebujeme vstoupit do sebe, abychom se vzdálili činnostem a problémům, které nás zaměstnávají, abychom si „dali pauzu“, jak se hovorově říká, a mohli vstoupit do kontaktu s jinou dimenzí. Setkání s pravým Bohem nás rovněž chrání před různými druhy modloslužby, dodává otec Cantalamessa:
„Živý Bůh je dokonalým protikladem modloslužby, protože bůžci jsou mrtví, zatímco biblický Bůh je Bohem živým. Modloslužba neskončila s dávným pohanstvím, které nacházelo bůžkům jména. Existují také dnes a jmenují se sex, moc, násilí… Mne ale zajímá především jedna univerzální modla, kterou všichni neseme uvnitř jako jakéhosi zlatého býčka, který je naneštěstí naší součástí od narození, a tím je naše „já“, náš egoismus. V tomto kázání, věnovaném boji proti modloslužbě, půjde o modloslužbu skrytou v nás samých, totiž v nahrazování Boha svým „já“.